Desítky úspěšných realizovaných projektů, odborné zkušenosti i technologické postupy a 100% zodpovědnost. To je Mudicon, stavební firma, kterou vybudovali Jirka a Václav. A právě v tomto rozhovoru jsme zakladatele vyzpovídali, abyste poznali lidskou stránku stavařského oboru ve spojení s názvem Mudicon.

Jaká byla vaše cesta ke stavařine?

 

Jirka: Já jsem se stavařinou začal v pozdějším věku. I když jsem byl na elektro průmyslovce, do které mě donutili rodiče (a už jsme u toho :)) ), vůbec jsem neměl v plánu v tomto oboru něco podnikat. Ve 22 letech jsem utekl do USA, kde jsem deset let dospíval. Přičichnul jsem k řemeslu a pár let pracoval pro firmu, která se zabývala střešními konstrukcemi. Vrátil jsem se ve 33 letech a začal pracovat jako stavební technik pro větší firmu v našem regionu. Kvůli autorizaci jsem si musel dodělat školu se zaměřením na stavební provoz. No a tak jsem zjistil, že mám na stavařinu talent a u firmy jsem 8 let sbíral zkušenosti a rostl.

 

Jirka v USA

Jirka v USA

Václav: Já to měl dost jednoduché. Oba rodiče dělali v oboru, tak mi to nalajnovali. Gymnázium a pak stavební fakulta. Já v podstatě nic jiného neumím. 🙂

 

Kde jste se potkali? 


Václav: Každý jsme pracovali u jiné stavební firmy v Karlových Varech, ty ale jednoho dne organizovaly společně velkou akci v centru KV. A nás tam každá ta firma vyslala. 

Na stavbě jsme pak spolupracovali dva roky a zjistili jsme, že si lidsky velmi sedíme. Když jsem o několik let později začal pracovat na založení vlastní společnosti, věděl jsem, že do toho musím jít s Jirkou.

Jirka: Vašek to už celé popsal. Já jen dodám, že si vždycky vybavím, v které hospodě a u kterého stolu jsme seděli, když se mě Václav zeptal, zda bych s ním šel společně do firmy. :))

 

 

Jaká aktuálně panuje nálada ve stavebnickém sektoru? 

 

Václav: Spousta lidí si je nejistých, co bude – ceny energií, inflace, úrokové sazby. Kdo má připravený projekt, váhá s jeho realizací nebo ho celý odsouvá. Kdo chce něco koupit, také to odkládá. Celkově tedy došlo ke snížení stavební výroby, a tak je nálada pro mnohé neveselá. 

Jirka: Tady mě opět předběhl Václav a souhlasím se vším, co říká. Jen doplním možná i pozitivní věc, že se lehce uvolnil pracovní trh a je o něco více pracovníků, kteří si už neříkají o nereálné finanční prostředky.

 

Jakou část procesu máte na stavařině vůbec nejraději? 

 

Jirka: Já miluju plánování stavby a řešení technických detailů. Nerad řeším finanční stránku, především “dohadování” se s lidmi o peníze. Sice se to neděje každý den, ale někdy je to prostě nevyhnutelné.


Václav: Zajímavá otázka. Mě baví vidět, že co jsem naplánoval a zorganizoval, pak opravdu funguje a běží.

Jak vznikl vlastně název Mudicon? 


Václav: Je to propojení našich jmen anglicky a CON znamená construction.

 

Na jakou realizaci jste nejvíc pyšní? 

 

Jirka: Nejvíc jsem pyšný na poslední a zatím náš největší projekt – stavbu obchodního centra v Karlových Varech. S Václavem jsme ho postavili vlastně ve dvou lidech (myslím vedení stavby), a to bez pomoci projekční kanceláře a s velice náročným investorem.

A moje srdcovka je jeden z našich prvních projektů, což byl monolitický rodinný dům v Klecanech na břehu Vltavy. Je to projekt pro velmi zajímavého investora, se kterým máme dodnes velmi přátelské vztahy. Vůbec celkově se zde sešel tým skvělých lidí, od architektů až po kluky, kteří prováděli omítky nebo oplocení. Technicky to byla velice náročná stavba, kde jsme si dokázali a potvrdili, že máme na to zrealizovat jakýkoliv projekt.

Monolitický rodinný dům v Klecanech

Monolitický rodinný dům v Klecanech


Václav: Já mám nejlepší pocit, když dokončíme stavbu, předáme ji a stále se na sebe s investorem a dozorem usmíváme. Ono to totiž nebývá samozřejmé. Pro mě je to tedy stavba, kde vybudované vztahy zůstanou dobré i nadále. Konkrétně bych rád zmínil přístavbu na Gymnázium Ostrov, protože to pro nás byla první větší a náročnější stavba. Vše dopadlo podle plánu a s panem ředitelem se do dnešního dne rádi vidíme.

Gymnázium Ostrov

Gymnázium Ostrov

Jakým směrem se Mudicon vydá následující roky?

 

Jirka: Zaměřujeme se na větší projekty a prozradím, že aktuálně se věnujeme jednomu pro nás úplně novému typu projektu, o kterém brzy uslyšíte. Doslova.

Václav: Samozřejmě, že máme cíle. Já ale asi nebudu úplně konkrétní. Jedno je ale jasné – v tuto chvíli chceme firmu lehce rozšířit a stabilizovat.

 

Jak vypadá váš typický pracovní den nebo týden?

 

Jirka:    

  • Ranní káva v kanceláři a rekapitulace plánu na den, prvních pár telefonátů.
  • Pak následuje většinou výjezd na stavby, kontroly, deníky, přípravy, dalších pár telefonátů…
  • Oběd, u toho pár zmeškaných telefonátů.
  • Zpátky na stavby, opět telefonáty.
  • Zpátky do kanceláře, plány na další dny, příprava s kolegy. Většinou se vyskytnou odpoledne nějaké problémy, takže opět telefonáty a pozdní návštěvy staveb.
  • A protože se teď připravujeme na na náš nový stavařský projekt, tak po večerech jsem se znovu vrátil ke studiu a vlastně se učím znovu mluvit. Ale to využiju i při mé každodenní práci. 

Václav: Na stavařině se mi líbí, že každý den je jiný. Někdy jedu rovnou do kanceláře, jindy jezdím po stavbách a schůzkách a do kanceláře se dostanu až pozdě odpoledne. Někdy si sedám k počítači i večer doma. V podstatě jediné, co se na týdnu nemění, je to, že začíná pondělím. 🙂

 

Co je pro vás stavební skvost, který v Česku obdivujete? Nebo klidně i ve světě?

 

Jirka: Pro mě to je v Čechách chrám svaté Barbory v Kutné hoře, ve světě pak Pantheon v Římě. Dneska jsme pomocí technologií schopni postavit téměř cokoli, ale jak tyhle giganty stavěli před staletími, to mi hlava nebere. 

Václav: Nebudu chodit daleko. V Karlových Varech hotel Imperial. Při pohledu na něj z okolních vrchů a kopců působí majestátně. Vždycky to obdivuji. A ve světě pak obdivuji všechny mosty přes hluboké údolí. Hlavně Číňané jsou v tom neuvěřitelní.